Jevanský železňák

Oblíbenou novinkou několika posledních let jsou závody TFA. I my máme mezi sebou skvělého reprezentanta, který jméno našeho sboru pravidelně dostává na pohárové příčky. Ani letos tomu nemohlo být jinak. V sobotu 15.6. se konala soutěž TFA v Jevanech. Náš člen Tomáš Hrstka měl tu čest otestovat trať mezi prvními. Oblečen, jako by se právě chystal vyjet k zásahu, na zádech velký Satrun, musel proběhnout pneumatikami, u hamrboxu na něj čekalo kladivo vážící „pouhých“ 10kg, takže pro netrénované určitě není problém s ním jen tak udeřit 25x do horní a 25x do spodní plošiny a protože jsou ruce po této kratochvíli zbytečně odpočaté, je potřeba je rychle odepsat při slalomu s dvěma dvacetikilovými kanystry. Protože zkratka TFA znamená ve volném překladu do češtiny Nejvtrdší hasič přežije, pokračují závodníci připojením hadice B na stroj, jejím roztažením a zase rychle hadici smotat, aby mohli pokořit přeskokem dvoumetrovou bariéru a na závěr všem předvést, že ani po takhle nadlidském výkonu není problém ještě 3x tam a zpět překlopit pneumatiku z traktoru. Tomáš už je v podstatě veteránem tohoto závodu, takže svoje zkušenosti letos zúročil a doběhl si letos již po páté pro první místo! Trať se mu podařilo zdolat v čase dvě minuty a nějaké ty drobné a první místo si tedy odvezl již potřetí v řadě. Tomáši, gratulujeme ke skvělému výkonu, tvůj hattrick byl zasloužený. Těšíme se na příští rok!

Letňanský železnák

Ani letos jsme nevynechali a už po sedmé jsme se společně s kolegy z JSDH Říčany zúčastnili prestižní soutěže pro jednotky sborů dobrovolných hasičů. Hned první disciplína nás nenechala na pochybách, že si i letos sáhneme na dno svých sil.

Na náš šestičlenný tým čekala velká nehoda autobusu se spoustou zraněných. Museli jsme co nejrychleji správně vyhodnotit situaci a poskytovat pomoc podle metodiky pro hromadné neštěstí zvané START. Naši zdravotnickou připravenost jsme však měli možnost toho dne prověřit ještě jednou. Po příjezdu k rybníčku jsme v jeho středu našli tonoucího, kterého bylo potřeba co nejrychleji dostat na souš a neodkladně zahájit resuscitaci, kterou jsme bez přestávky prováděli po dobu osmi minut až do příjezdu zdravotnické záchrané služby.

Průzkum hořící budovy

Vyzkoušeli jsme však i průzkum hořící budovy a slaňování z velké výšky. Naši fyzickou kondici jsme potrápili při TFA štafetě, kdy jsme v neuvěřitelném vedru museli zápolit se spoustou náročných nástrah, abychom pak sotva pletouc nohama vyrazili vstříc dalšímu stanovišti. Pořadatelé si na nás jako každoročně smlsli při výběhu do čtrnáctého patra, kdy pěkně v plné polní měříme síly na snad nekonečném schodišti.

Naší nejoblíbenější disciplínou je však skutečný požár domu. Tamní pyrotechnik se na nás každý rok opravdu vyřádí a při našem zásahu není nouze o výbuchy a hořící místnosti. Opět jsme se všeho zhostili se ctí.

Velký dík patří pořadatelům, organizátorům a všem rozhodčím, díky nimž se tato soutěž každoročně koná a my se tak můžeme zúčastnit skvělé akce a spoustu se toho naučit, abychom mohli zase o něco aktivněji pomáhat při skutečných událostech.

Oslavy Mlázovice

V sobotu 19.5.2018 se konaly u SDH Mlázovice velké oslavy u příležitosti založení jejich sboru. Protože právě jejich jednotka je tou, od které jsme získali našeho nejnovějšího zásahového koně, nemohli jsme na oslavách chybět. Na oslavy jsme vyrazili v odpoledních hodinách a spolu s nablýskaným trambusem jsme jim přivezli parádní krupobití. Členové tamní jednotky byli nadšení, že se s jejich vymazleným  vozem zase shledali. My jsme si užili konec okrskové soutěže a velkou atrakci – hašení pěnou pomocí letadla

Memoriál Josefa Vlčka – Poprvé netradičně

Klasických soutěží v požárním útoku je všude spousta. Jsme rádi originální, tak jsme se letos rozhodli pro změnu a celou akci jsme pojali poněkud netradičně. Ne všichni soutěžící z toho byli zpočátku nadšení. Někteří se dostavili ráno na prezenci v legínách a slušivých dresech, připraveni podávat kvalitní výkony na vysoké sportovní úrovni. Jaký to asi musel být šok, když místo dráhy pro provedení disciplíny ve stylu čerstvě posečený anglický trávník na všechny čekal blátivý rybník, velmi vratká lávka a místo terčů pouze dva barely.

První pokusy byly poněkud rozpačité. I ti nejostřílenější hasiči připomínali baletky z národního…. Hlavně nespadnout do vody! Plížením vpřed, opatrně postavit barely, po lávce se nejistě zase přešoupat zpátky na pevninu a pak už konečně alespoň trošku klasicky pospojovat hadice, nasát a co nejrychleji barely sestřelit zpátky do vody. Jen ať si soupeř to jejich lovení pořádně užije. Takhle krásně poklidně jsme si užívali den až do chvíle, než jedno družstvo v zápalu boje v podstatě bez jakéhokoli zpomalení vletělo i s proudnicemi do rybníka, přebrodili se co nejrychleji k barelům a k velkému ohromení všech přítomných tak zaběhlo nejlepší čas. Další si z nich brali příklad a soutěž vesele pokračovala ve stylu – vody se nebojíme a bláto nekouše. Údiv nad připraveným terénem vystřídalo nadšení a přání všech soutěžících, aby všestarský memoriál už v dalších letech probíhal jedině takhle.